Článek vyšel 27. září 2022 jako komentář pro Deník Referendum.
Pevné svázání médií s politiky a dopad tohoto spojení na svobodu médií, to není nic nového. V zemích V4 se jedná víceméně o trend poslední dekády. Dlouho očekávaný krok ze strany Evropské unie, který by tuto patálii řešil, je konečně tady. Minulý týden Evropská komise zveřejnila návrh aktu pro svobodná média. Pojďme se tedy podívat, co se podařilo do návrhu zahrnout a kde je naopak stále ještě prostor pro zlepšení.
Svoboda médií v zemích V4
Začněme několika fakty primárně zaměřenými na země visegrádské čtyřky. Dle dostupných dat Rady pro redakční nezávislost téměř polovina Čechů vnímá ohrožení svobody médií, soukromých i těch veřejnoprávních. Obdobné obavy mají i naši sousedé v rámci zemí V4, konkrétně 63 % Poláků, 49 % Slováků a 49 % Maďarů. Svobodu médií jako společenskou hodnotu přitom vnímá až 86 % Čechů. Rozhodně se tím nijak nemýlí. Svobodná a nezávislá média jsou důležitým pilířem zdravé a fungující demokracie i právního státu. Zaručují totiž, že dochází k objektivní kontrole politiků, a také k tomu, že není narušena politická soutěž mezi jednotlivými politickými stranami.
Není tajemstvím, že v Maďarsku a v Polsku demokracie jako taková upadá. Svůj díl viny na tom nese právě i svázání médií s vládnoucími stranami. Viktor Orbán víceméně zlikvidoval maďarská nezávislá média, zároveň také nemalou část médií vlastní a snadno je tak využívá k propagaci svého narativu. Jeho manipulaci s informacemi jsme mohli vidět i v nedávné předvolební kampani, kde využil války na Ukrajině k oslabení opozice. To, že naprostá nezávislost médií na politicích je klíčová pro fungování demokracie, ukazují i data The Press Freedom Index. Ten dlouhodobě sleduje svobodu médií ve světě. Například Maďarsko se za ;dobu Orbánovy vlády propadlo z 23. příčky (2010) na 85. (2022). Podobný vzorec vidíme i v Polsku, které se za dobu vlády strany Právo a spravedlnost propadlo z 54. příčky (2017) na 66. (2022). Podle indexu se i Česko za dobu vlády Andreje Babiše propadlo z 23. (2017) na 40. příčku (2021). V letošním žebříčku pozorujeme opětovné zlepšení a posun na 20. příčku. Dle reportérů bez hranic, kteří za indexem stojí, je toto zlepšení důsledkem změny vlády.
S návrhem Komise o krok blíže k nezávislosti médií na politicích?
Právní rámec, který by nezávislost médií zajistil na evropské úrovni, již chybí dlouho. Komise již v loňské Zprávě o stavu Unie problematiku svobodných a nezávislých médií adresovala, jen uvedení do pohybu poněkud pokulhávalo. Několikrát se totiž vydání návrhu posouvalo, což rozhodně není optimální vzhledem k rychle se zhoršující situaci v Maďarsku, Polsku i Slovinsku, které do posledních voleb balancovalo na hraně.
Nyní je návrh konečně na stole a s čím tedy počítá a co naopak opomíjí? Nová pravidla počítají se zvýšením průhlednosti financování médií i vlastnické struktury, aby bylo vždy jasné, kdo je faktický majitel daného média. Novým prvkem je i proaktivní informování ze strany daného média o skutečném vlastníkovi, aby to bylo jasné a snadno dohledatelné. V praxi to může být např. informační odstavec v novinách, QR kód s odkazem na vlastníka nebo třeba databáze vlastníků médií a jejich napojení na jednotlivé osoby a další společnosti.
Dalším přiloženým polínkem v ohni je státem financovaná reklama
Návrh neupravuje jen transparentnost vlastnictví médií a jejich nezávislost na politicích, ale má ukončit i zneužívání státem placené reklamy. Dle nových pravidel bude muset být vždy transparentní a spravedlivé. Tím bychom se tedy měli vyhnout kauzám podobným té mezi lety 2015 a 2020, kdy České dráhy inzerovaly netransparentně a bez výběrového řízení v médiích, která patřila tehdejšímu premiérovi Andreji Babišovi. Za reklamu Českých drah tak Mafra dostávala o řád vyšší částky, než jiné mediální domy. Zneužívání státní reklamy je běžnou praxí i v Maďarsku, kdy Viktor Orbán nákupem reklamy pouze ve spřátelených médiích zlikvidoval nezávislá média v zemi, které právě z reklamního prostoru žijí, a znamená to pro ně existenční otázku. Momentálně tak rozhoduje o financování téměř 80 % médií v zemi a nezávislá média v Maďarsku takřka neexistují.
Svoboda médií jako zrcadlo rozdělené společnosti? Nová pravidla pro pluralitu médií
Politická polarizace společnosti se odráží i na vnímání svobody a nezávislosti médií. V případě Maďarska považuje 89 % příznivců nevládní Demokratické koalice svobodu médií za problém, stejnou obavu pak vyjádřila pouze desetina příznivců maďarské vládní strany Fidesz. Podobný vzorec vidíme i v Polsku, kde obavy vyjadřuje pouze 34 % příznivců vládní strany Právo a spravedlnost, nicméně mezi příznivci opozice je to 90 %.
Nezávislost médií je alfou a omegou zdravé a fungující demokracie, objektivně kontroluje politiky a podporuje rovnou politickou soutěž mezi jednotlivými politickými stranami. Akt pro svobodná média tak přichází s novými požadavky na vyšší rozmanitost médií. Lidé musí mít k dispozici celou řadu názorů, myšlenek či analýz, aby si uměli sami udělat obrázek na jakékoli téma. Co vidíme v posledních letech třeba v Polsku nebo v Maďarsku, kde dochází k omezování svobody slova, je zkrátka nepřípustné. Viktor Orbán de facto ovládá většinu médií v zemi, skrze která ovládá veřejné mínění. Polskou státní televizi pak ovládá vládnoucí strana Právo a spravedlnost, která do vedení televize dosadila své lidi a nyní nejen že efektivně blokuje přístup opozice do vysílání a omezuje tím svobodu slova, ale v rámci vysílání účelově manipuluje diváky.
Přeshraniční fúze nejsou opomenuty
Evropská komise dlouhodobě zkoumá navrhované fúze a akvizice velkých ekonomických subjektů. Především proto, aby nedocházelo ke vzniku monopolních molochů. V minulosti například zablokovala fúzi společností Siemens a Alstom. Tato pravidla však nebyla dostačující pro mediální trh, kde je krom ekonomického rozměru třeba vnímat i dopad na svobodu a pluralismus médií. To musíme změnit. Nesmí docházet k tomu, že vzniklý mediální monopolní moloch bude omezovat svobodu médií.
Jako příklad uvedu PPF, které koupilo několik televizí spadajících pod CME. Akvizici následovala i schůzka Petra Kellnera s Janezem Janšou, kterému se ne nadarmo přezdívá slovinský Orbán. Dlouhodobě se totiž snažil omezit svobodná média na Slovinsku a ostře napadal novináře. A ano, jedná se o toho Janšu, který byl s Petrem Fialou a Mateuszem Morawieckim v Kyjevě letos v březnu. Samotná schůzka Kellnera s Janšou proběhla v roce 2020 krátce poté, co Kellner v rámci mediální akvizice CME získal i slovinskou televizi POP TV. Ta objektivně informovala o slovinské vládě a Janšových kauzách a čelila tak jeho kritice. Poměrně vyostřenou situaci nakonec vyřešily tamnější volby, ve kterých Janša prohrál. O stejném štěstí si však občané dalších zemí, např. Maďarska, mohou nechat jen zdát.
Návrh Komise nově upravuje i pravidla pro zahraniční fúze a akvizice velkých ekonomických subjektů a především dopad takových fúzí na mediální trh.
Návrhem to ale zdaleka nekončí
Komise zveřejnila návrh nových pravidel řešících svobodu a nezávislost médií, nyní na něm začneme pracovat v Evropském parlamentu. Při své práci se zaměřím na tvorbu pravidel ohledně transparentnosti. Zároveň budu prosazovat, aby politici nemohli vlastnit média nejen napřímo, ale ani přes svěřenské fondy, jako tomu je třeba u nás v případě Andreje Babiše. Demokracie, kde tehdejší předseda vlády vlastní nebo přímo ovlivňuje zhruba třetinu privátního mediálního trhu, nemůže být zcela zdravou demokracií. Nicméně vyřešit otázku pouze vlastnictví médií politiky, a to i skrze složité vlastnické struktury, nebude stačit. Musíme zajistit i to, aby politici na média neměli vliv a nemohli zasahovat do redakční svobody.
Ačkoli na národní úrovni v Česku sice funguje zákon o střetu zájmů, tak se dá ale snadno obejít právě za pomoci svěřenských fondů. V tuto chvíli ve Sněmovně leží návrh z pera Pirátů, který má právě toto vyřešit alespoň na národní úrovni. Konkrétně se jedná o návrh bojující proti korupci, a to evidencí skutečných majitelů. Jedná se o elektronický rejstřík veřejné správy, kde jsou evidováni skuteční majitelé firem, ale i svěřenských fondů. Původní znění návrhu bylo smeteno ze stolu právě hnutím ANO, protože obsahovalo paragraf, dle kterého by musel být Andrej Babiš uveden jako vlastník Agrofertu.
Problém však není jen u nás, ale třeba i v Polsku či v Maďarsku. I proto je nesmírně důležité sjednotit pravidla na evropské úrovni, aby se k těmto zemím nepřidávaly další a mohli jsme tak účinně bojovat proti omezování svobody slova.