Může se zdát, že kontrola veškeré soukromé komunikace zní jako vytržená z orwellovské reality, ve skutečnosti se však jedná o návrh Evropské komise. Ta nová pravidla představuje jako boj proti sexuálnímu zneužívání dětí na Internetu. V praxi to ale znamená povinnost poskytovatelů internetových služeb kontrolovat soukromou komunikaci a soubory uživatelů na cloudových úložištích. Ačkoli je ochrana dětí důležitá, tak návrh Evropské komise je naprosto katastrofální. Vede totiž ke šmírování a hrubému narušování soukromí a Evropský parlament by měl návrh Komise shodit ze stolu.
Chat control aneb šmírovací povinnosti poskytovatelů internetových služeb
Nová pravidla, v podobě představené Evropskou komisí, ukládají poskytovatelům chatovacích platforem a dalších služeb nové povinnosti. Podle nich budou muset kontrolovat nejen veškerou soukromou komunikaci uživatelů (e-mail, chat), ale i cloudová úložiště. To v praxi znamená, že budou kontrolovat soukromé fotografie uživatelů, třeba fotky dětí z dovolené, které si občané posílají v rodinných chatech. Stejně tak budou povinni ověřovat věk uživatelů, a to jak u komunikačních služeb, tak v obchodech s aplikacemi. Úmysl chránit děti je sice dobrý, nicméně řešení absolutně katastrofální. Můžete si to představit asi tak, jako kdyby vám pošťák otevíral každý dopis před doručením a kontroloval, zda se tam nenachází něco nevhodné. To samé nám teď bohužel hrozí ve světě on-line.
Automatické filtry ohrožují vaše soukromí
Kontroly budou provádět plošné šmírovací systémy, které podezřelý obsah nahlásí. Využití automatických filtrů je však problematické a přináší velmi vysokou chybovost a nepřesné vyhodnocování. Snadno se tak může stát, že fotografie vašich dětí u moře vyhodnotí jako dětskou pornografii a pošle je na další přezkoumání. Na chybovost automatických filtrů upozorňují i data švýcarské federální policie. Z nich vyplývá, že 87 % nahlášeného obsahu nebylo pro kriminalisty relevantní. Jinými slovy bylo chybně označeno za závadné. Snadno by se tak mohla i vaše soukromá, osobní i citlivá data dostat do nepovolaných rukou. Ty nejintimnější zprávy, či fotografie dětí z dovolených mohou končit na policejních stanicích. Automatické systémy často chybují a detekují i naprosto nevinný obsah. Ten by pak posílaly k dalšímu zkoumání. Proti tomuto orwellovskému návrhu budeme bojovat na všech frontách.
Návrh Komise se dočkal kritiky i z řad organizací zabývajících se ochranou dětí. Ty jej označují za nepřiměřený a hlavně neefektivní. Z dostupných dat je totiž patrné, že dětská pornografie se šíří primárně na uzavřených fórech a platformách. Predátoři a kriminálníci se budou díky této neefektivní legislativě přesouvat na platformy, kde bude pro policii náročnější dostihnout a prošetřit skutečně závažné případy.
Jak je to se šmírováním dnes?
V loňském roce byla schválena výjimka ze směrnice o soukromí. Díky ní mohou provozovatelé komunikačních platforem šmírovat uživatele již nyní. Nová legislativa by však z této možnosti učinila povinnost a plošné šmírování by se dotklo všech evropských občanů.
Je nepochopitelné, že v loňském roce proti této výjimce, která umožňuje šmírovat občany, hlasovala jen hrstka poslanců. Drtivá většina byla pro, a to včetně poslanců KDU-ČSL. Ještě větším paradoxem ale je, že právě lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský nyní návrh z pera socialistů a lidovců hází na politickou skupinu, která za přispění Pirátů proti plošnému šmírování vystupovala.
Legislativa pochází z dílny švédské komisařky Ylvy Johansson od socialistů pod vedením předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen od lidovců. Ta se již dříve snažila prosadit systém podobných filtrů v Německu, v době kdy byla ministryně pro rodinu. Vysloužila si tak přezdívku Zensursula. V loňském roce, když jsme hlasovali o konkrétní výjimce, která plošné šmírování umožňuje, jsme já i moji kolegové z politické skupiny hlasovali proti, narozdíl od lidovců.
Existuje smysluplná alternativa k nesmyslnému plošnému šmírování?
Domnívám se, že by se celá legislativa měla zahodit. Místo toho je třeba zaměřit se na prevenci a osvětu dětí a rodičů. Jako nesmyslné vnímám i plýtvání kapacit policie na falešně nahlášený obsah, ta by se měla zaměřovat na cílené vyhledávání zločinců.
Film V síti ukazuje, že i malý tým může odhalit velký počet predátorů. Problém sexuálního zneužívání nesmíme podceňovat a právě proto bychom neměli zbytečně zatěžovat policejní složky falešně nahlášeným obsahem, který musí řešit namísto reálné vyšetřovací činnosti. V Evropském parlamentu budu i nadále bojovat proti tomuto orwellovskému návrhu.